FED-SUDOKU

2007 - to nemá chybu...kdepak ti všichni lidičky jsou....

To je nostalgie, Limba už je tááák dávno díky za připomenutí!
A jak to vlastně vypadá s letošní jarní FED-párty?

V Moravci se mě Marta ptala na chybějící videa z několika stretek. Zastyděl jsem se a během dlouhých zimních večerů resty zpracoval a publikoval na obvyklé adrese:

youtube.com/swmjezek

Fed Sudoku Party 2009/05 - Limba Demänovská Dolina
Fed Sudoku Party 2009/09 - Dolinka Velké Karlovice
Fed Sudoku Party 2010/09 (zlomek) - Lom Dolní Mísečky
Fed Sudoku Party 2012/04 - Michal Liptovský Michal
Fed Sudoku Party 2013/05 - Michal Liptovský Michal
Fed Sudoku Party 2013/09 - U Výletů Moravec

Natočená stopáž výrazně klesla, takže se dlouho nudit nebudete. Pro pedanty dodávám, že video z podzimního stretka v roce 2012 prostě nebude (chyběli jsme).

Jedna známá takhle marně hledala 2,5 kg zmrzlé vepřové kýty o které byla přesvědčená, že jí před půl hodinou vyndala z mrazáku a až když našla zbytky igeliťáku v pozůstatcích trávení jejich milovaného ovčáka, tak se jí velmi ulevilo, že na tom ještě není tak špatně aby někam založila balík zmrzlého masa.

Aleš: Takže příští Stretko je u emcacy. Hlavně, aby tam byly nějaký terény na kolo.:-)
Madla: Na Štědrý den jim připrav kapra, to jim udělá taky dobře. Kolega kdysi vyprávěl, jak chytil v kuchyni v poslední chvíli kocoura, když už měl pstruha na drápu, jen vyrazit. U nás už za ta léta pár kusů masa uteklo na zahradu.

emcaca: Pošli nějakou fotku. Za odměnu tě obrazově seznámím se svou novou manželkou. Je hnědá a černá s jemným melírem. Taktéž královna ložnice. Nemňouká, ale kokrhá. To jsme ještě neměli.

Ta spolupráce s kočkou mi dnes tak vtipná nepřipadá. Dnes v noci společnými silami uloupily z linky rozmrazující se krůtí řízky. Sežrali ve dvou skoro kilo.

Ha, vidíte ju? Enom skončí jedná párty, na které mohla být a slibovala, že když to má tak blízko, že by aj mohli dojet (dokonce to měli nejblíž ze všech!) a nedojeli, už skoro naznačuje, že by zas někam vyrazila. Jenom abych Tě nevzal za poslední větu a nezačal to organizovat...

Hoja děcka! Je milý Vás šecky zas jednou číst. Obzvláště mě pobavil Pan Palácový, pač sem si představila ubohého muža, kerak se chystá vstoupit v lůžko a bezpochyby znaven a v nějakých zajisté noblesních saténových trenkách eště musí podstoupit potupný závod s Panem Palácovým, kdo bude na místě dříve. V tomtok světle plně chápu touhu muža věnovat Pana P. na dobročinné účely ;-). Lakonické ach jo způsobilo, že mi Mujmilej krapítek poprskal monitor ;-). No... řekněme si to na rovinu... Pan P. je vosobnost a není dycky snadné žít s takovým velikánem ;-).

Evi, Paní Psíčková vcelku poslouchá, abych jí nekřivdila... A rozhodně nesmí žebronit u stolu a nedojídá zbytky, enem když jí Páca nechá nějaký svoje Pacčí mlíčko nebo trochu kapsičky. Ale na druhou stranu faktyš má svou hlavu. A my věděli, do čeho dem, Běsina První byla mým věrným průvodcem skoro 19 let. A osobně mi to vyhovuje, nějak umím velet enem místama a většinou diskutuju jak s děckem, tak se psem a kočkou. Někdy dokonce smlouvám...

A Strýčku, pevně věřím, že ta krasavica su já, žejo?? :-) (!!!) Jinak Paciána ve vztahu s Paní Psíčkovou šéfuje, i když se od ní řadu věcí naučila. Kupříkladu vítání. Sice se nesnižuje k nějakýmu neelegantnímu hopkání a voblizování či dokonce brežněvovskému líbání, ale vždy představuje tu decentní delegaci s chlebem a solí v pozadí. A obvykle jejich kočkování (nebo psování?) končí tak, že zdrhá Zrzka a honí ju černobílá šmouha snažící se jí zakousnout do zadele. Obzvláště pikantní jsou tyto půtky na náledí, kdy Paciána zatne drápky a nonšalantně zastaví, zatímco Paní Psíčková jede bezmocně až dolů k bráně. Chtěla bych slíbit, že Vám je vobě vemu na příští párty, ale Páca v autě žalostně kvílí a Bessina bleje. Tak zas nic, víme? ;-) Budete se muset stavit k nám...

emcaca: Konečně zas po dlouhý době pořádnej fejeton!
Jsem šťastnej, že to má naše krasavice pořád pevně v pazourách :-)

A ještě ta spolupráce s kočkou je u nás stejná. Pes na linku nevyskočí, ale kočka jo a až si olíže to lepší, ráda hodí zbytek kamarádovi na zem. Už se takhle dávil asi 2x patkou z rohlíku, páč přece to nebude kousat, že jo.

To jsem se, Blani, fakt pobavila. Ale sedí to. Myslím, že Cacův výraz "načuřenej" vystihuje přesně pohled toho palácovýho krasavce. Já už se ho nebojím, takže si troufnu (po 3 letech) ho zvednout a dát do vany například. Sice nadává, ale já věřím, že už nekousne. Tu scénu s koštětem máme taky, ale ne kvůli botám, jen tak třeba zametám a už je tu útok. Jinak je to zlatíčko, mazel postelovej, překulí se na záda a drbej břicho. Ovšem jen když má náladu, což na druhou stranu je zřejmé na první pohled. Prý psi nemají mimiku, pchá. Po více jak 2 letech uznal, že manžel je v žebříčku nad ním. Do té doby to chodilo tak, že když si chtěl vlézt do postele (manžel), bylo místo již obsazeno pekinézem a nebylo radno se pokoušet vetřít. Hlídal si mě jako ostříž. Ale zase je žravý, takže finta - zašustit v kuchyni pytlíkem od piškotů - to mě opustil hned, a potom hodit piškot do kouta a stihnout doběhnout do postele dřív, než ho najde a spolkne. Zásadně polyká vcelku, takže je to hned.
Asi máš pravdu, spíš se s ním naučíme žít, i když manžel má pořád takový tendence ho někomu nacpat. Tudle třeba chtěl dělat soutěž, že kdo vypije nejvíc piv, tak ho vyhraje. A když nedávno utekl a pak se našel, říkal "Ach jo".

Ahoj Blani, Tebe jsem vždycky ráda četla .
Naše hafuška měla v červenci 2 roky. Abych Ti pravdu řekla, tak už jsem druhého psa ani nechtěla. Toho prvního jsme měli bezmála 16 roků a byl to postelový rozmazleneček. Ze začátku samozřejmě nadělal nějaké škody, páč trucoval, že jsem odešla do práce, kluk do školy a on byl sám. No, naštěstí z toho vyrostl a soužití bylo naprosto bezproblémové. Proto jsem měla obavy, že už nikdy bych neměla štěstí na tak hodného pejska, že budu srovnávat, pořád vzpomínat na toho prvního... Ale opět jsem měla štěstí, protože hafuška je stejně zlatá. A má výhodu, neb jsem už doma a mám na ni víc času, takže škody z trucu minimální. Akorát když je sama, tak ze začátku vytáhla všechny boty z botníku, poshazovala polštáře z pohovky, stáhla zapomenuté svršky, přehozené přes pračku, ale nic naštěstí nekousala. A dnes už si toho ani nevšimne, protože ví, že dostane pamlsek, když vše bude na svém místě. Od prvního dne jsem nastolila přísnost (ale s velkou dávkou lásky) - žádná postel, žádné čekání u mého talíře, že něco dostane, žádné dojídání a vylizování našich talířů... nastolila jsem pravidelný režim, a výsledek je, že si podle ní můžu řídit hodinky. S povděkem hodnotím i to, že se ráno ani nepohne v pelíšku u mojí postele, dokud já neotevřu oči. Prostě se jde ven, až se maminka vyspí. Absolutně vyvracím tvrzení,že jsou jezevčíci tvrdohlaví, svéhlaví paličáci. Hafuška je fakt zlatíčko, prostě celá po mně

Hehe... a když už po létech píšu, tak mi Evi nedá se neoptat, jak se naučí jezevčík poslouchat? Nevěřím, že to de... Naše Běsina Děsivá nás má vomotaný všecky kolem zrzavejch tlapek, zejména Mujmilej, když se vrací z cest, vobčas ani nestihne dát mi pusu a leze se psem po zemi... Leč poslušná je selektivně. Velmi selektivně! Hovořím-li k ní přísným hlasem, moudře a shovívavě na mě hledí a pak podnikne čumákový útok, při kterým mi olíže celej vobličej. Spí nevýchovně v posteli, ale nad ránem famózně hřeje, takže se o ňu přetahujem. Žere ponožky (obzvláště patřičně smrdutý jsou velmi atraktivní) a posmrkaný kapesníky. Tytok věci se nesmí u nás volně v dosahu vyskytovat pod pohrůžkami strašlivými tresty, leč občas se to nepovede. Tak pak lejem do krku štamprlu peroxidu a čekáme až to vyhodí (již to neskládám jako puzzle, zda je vše venku, ale na nervy su dycky). A poučila se snad? To je snad jediný, kdy su schopná fakt trestat, ale budou jí v lednu dva a furt nedokáže odolat... Jo, a chodí na záchod aji s návštěvama (některý se trošátko diví), aby se ujistila, že prázdná rulička od toaleťáku bude její, její, její! Taktéž výtečně spolupracuje s Královnou Paciánou, i když teda Páca většinou slízne smetanu (rozuměj sežere šunku a volíže máslo a shodí Běsině na zem suchej chleba, kterým se psík následně dáví, pač to chce honem spucnout než mu to někdo zatrhne...). Asi se to taky nezmění, že? ;-). Zas se utěšuju, že tou svou komediantskou povahou se k nám velmi hodí, proto jsme si pro ni jeli přes celou republiku (teda vodzdola nahoru, né jak pro micany zprava doleva ;-)).

A Jani, Tobě posílám na dálku sílu a taky pohlazení a pofoukání. Bude líp... Tonda byl určo super pes a super parťák. A určo se má dobře v psím nebi...

Ahoj Madlén, já myslím, že se s ním spíš naučíte žít než že by šakalík změnil povahu. My měli čistokrevnýho pekinéze jménem Čik, kterýmu jsme říkali naprosto nepříhodně Čikáček... později pro svoji udatnost zvaného Čikuli. K dětem byl velmi nevrlý od útlého věku, takže bez špatných zkušeností, většinu času hlídal boty, ty tak nějak považoval za své vlastnictví. Bylo vždy nutno vydobýt je na něm lstí - vzít smeták, do kterého se udatník se zuřivým vrčením běsně zakousl, na smetáku odvézt Čikuliho za dveře a pečlivě zavřít, teprve potom bylo možno neodejít bosonohý... Zní to, pravda, děsivě, ale byla to faktyš jediná možnost, jak se bot zmocnit bez nějakého hnusného rafnutí. Stejně tak bylo nutný zavírat ho, když kdokoliv přišel, pač to neměl rád (a že k nám furt někdo chodil...). A to prosím psík nestrádal - žral enem játrovku s ovesnejma vločkama pečlivě rozdělenou na estetická soustíčka na porculánovém talířku s květinkama. Mám dojem, že aji pelíšek vyžadoval dekorativní, byl koneckonců palácovej. Ale mazel se z něj nestal nikdy. Vždycky měl ten spláclej šňufák tak nějak potenciálně navrčenej. A chňapal po nohách a fakt i kousl. Drama dycky bylo po venčení umejt tu chlupatou p.r.d.k.u a nezbytný česání taky nebylo žádnej med. Byl to dost šéf. Ale pes byl u nás dycky člen rodiny, tak i tento neurotik jím byl. A některý příhody sou dodneška legendární ;-). Já si prostě myslím, že pekingský palácový je prostě jednou palácový a nedá se svítit...Tak taky přeju hodně štěstí a vydržet ;-).

Madlo, tak za 4 roky mohl posbírat spoustu špatných zkušeností. Chce to hodně lásky a trpělivosti, určitě si jeho důvěru získáte. A že sežere všechno - to moje hafuša taky. Když byla malá, musela ven chodit s náhubkem, protože našla kdejakou žvýkačku. Pak se jakžtakž naučila poslouchat, ale stejně byla strašně rychlá. Než jsem stačila říct nesmíš!,tak stihla2x žvýknout a naštěstí ji pak vyplivla. Dnes už jsem buď rychlejší já, nebo ona poslušnější. Ale furt mám oči na šťopkách. Takže přeju hodně štěstí a vydržať

Byl 4-letý - pekiňák. Čistokrevný, bez papírů, zadarmo, no bylo to divný. Špatný zkušenosti má s malými dětmi a zbytek nevím, ale asi si zažil svý. Sežere úplně všechno i suchý chleba, o jídle to nebude.

Madlo a jak byl starý, když se k Vám dostal? Neměl třeba špatnou zkušenost s lidmi z dřívějška? Ztracená důvěra a strach z lidí... to chce čas.

Hele, Madli, a nevaříš ty mu nějak špatně? Že je takovej načuřenej.

Taky doufám, že to ví a už skoro 4 roky čekám, že se to zlomí. Zatím marně, i když určitý posun tu je. Už mě asi rok nekousl.